gototop
22.09.2016 Jsou rekordní a antimilostní (Tomáš Hrubý)    Tisk
Vyšlo jinde

Spolektiv natočil po 22 letech desku. Hledačství vyměnil za hořké vztahy.
Pelhřimovská agentura Dobrý den zaznamenala už lecjaký bizarní rekord: letos na jaře na budějovickém křtu desky Dej mi tvar zapsala skutečnost, že jedna existující kapela (s kontinuitou dvou třetin členů) dosáhla pauzy mezi prvním a druhým albem v trvání 22 let. Ta skupina se jmenuje Spolektiv.

Většina z šestnácti tracků rekordně odložené desky (Spolektiv prostě v letech 1995 – 2014 nefungoval) by se vešla pod nálepku folkrock, přestože zde chybějí bicí i elektrická kytara. Zvuk kapely tvoří dvě španělské kytary s nylonovým potahem a víceméně klasickou hráčskou technikou (Jaroslav Hnízdil a Martin Jančura), baskytara bezpražcová i pražcová (Jiří Regásek) a dechy: nejčastěji saxofony a klarinet, ale i zobcové flétny, basklarinet nebo dechový syntezátor (Antonín Vidlák). Tyto nástroje jsou doplněny četnými perkusemi (hlavně congy), které si podávají Jančura a zpěvačka Renata Švecová, a občas i střídmým akordeonem, který si přibral kapelník Jaroslav Hnízdil.


Spolektiv - Dej mi tvar
Spolektiv: Dej mi tvar
Vydavatel: vlastním nákladem
Vydáno: 2016
Hodnocení desky: 8,00/10
Seznam písní: Nalijme si vína • Jsem • Dej mi tvar • Raport • Plakala si do dlaní • Slzy • Panáček • Už zase můžu spát • Doteky • Pro hraběnku M.N. • Při tanci • Zloděj • Kufr • Neuvidím
Co o albu napsal Tomáš Hrubý: "Od židličkového folku až po komplikovaně proaranžovaný folkrock. Slušné texty na téma deziluze ze vztahů. Dvě „nylonové“ kytary, baskytara, perkuse a hlavně úžasné dechy. Dobré hlasy. A zejména: dohromady je to kapela, která je i ve svém „druhém životě“ špičková, deska, která je určitě událostí." (8 bodů)
Více komentářů v hodnocení desek
Hodnotit můžete i vy, stačí se pouze zaregistrovat
 


Ne úplně obvyklá dvojice „nylonek“ tvoří jakési poznávací znamení kapely, baskytary jsou tu spíš nástrojem melodickým než rytmickým (někdy je to skvělé, někdy je tónů až moc) a Vidlákovy dechy – to je čirá radost: co tón, to nádhera, co sólo, to úžas. Mužský zpěv (Hnízdil a Jančura) lze charakterizovat jako slušný a běžný; výjimečnějším hlasem je určitě obdařena Renata Švecová. Nicméně nejsilnější pěvecký výkon podal Jaroslav Hnízdil v písni Nalijme si vína: výtečným feelingem přetvořil příjemnou muziku s ne až tak originálním textem o uplývání času na největší zážitek z desky.

Album …a ticho v sobě (1994), kterým Spolektiv v podstatě uzavřel svou existenci studentské kapely 90. let, bylo rozhodně hudební událostí. Porovnání desek stojících na obou stranách „guinessovské“ mezery tak může prezentovat hudební vývoj, který se u jiných zdlouhavě klube. Studentský Spolektiv vytvářel někdy dost komplikované kompozice, které pak hrdě nazval artfolkem. Současná deska je postavena na melodiích převážně jednodušších, písničkovějších, od folkrocku až k židličkovému folku (Raport, popřípadě smyčcovým triem až téměř přeslazená titulka). Některé skladby si lehce tykají s jazzem (Panáček) nebo dixielandem (Už zase můžu spát II.), na rozdíl od přísně originálního CD …a ticho v sobě tu můžeme vystopovat vnější vlivy (např. Nerez – Plakala jsi do dlaní nebo Doteky). Autoři jsou přitom stejní – Jančura (ten na současné desce nejvíc), Hnízdil a Vidlák. I texty se značně proměnily: ve Spolektivu 90. let se jednalo převážně o poezii, na současném albu najdeme prostě písňové texty: kvalitní (konstatování není myšleno jako odsudek), ale posun je to značný. Zatímco první deska nemá žádné jednotící téma, po dvaadvaceti letech je většina textů „antimilostných“, tedy hořce či drsně vztahových. Stejně jako v 90. letech napsali většinu textů externí tvůrci; ti dnešní se jmenují Zdeněk Zajíček (bývalý člen Spolektivu), Luboš Klejna, Vlasta Dušková a Alena Kroniková.

Síla Spolektivu není ovšem jenom v tom „co“, ale také „jak“: i zde nastal posun, mizí artfolkový sound. O něco méně jsou propracované kytary, ale hlavní rozdíl je v zjednodušení aranží. Je to tak dobře nebo ne? Na to neexistuje (naštěstí) jednoznačná odpověď. Na albu jdou za sebou asi nejsložitější skladba, zajímavě vymyšlený folkrockový Kufr, a Neuvidím, jednoduchá folková věc s povedeným textem i melodií. Obě je mám rád.

Bývalá a současná podoba Spolektivu dokumentují častý jev, že v průběhu času přesouvá mnohý muzikant tvůrčí důraz z hlavy do srdce. Vůbec to nemusí být špatné – když je výsledek tak kvalitní jako Dej mi tvar. Nicméně se na závěr přiznám, že trocha té olbřímí invence a zaťatého hledačství z 90. let mi přece jen chybí.

Spolektiv: Dej mi tvar. Hudební skupina Spolektiv z.s., 2016, celkový čas 50:55.
Hodnocení: 80 %.
Vyšlo v Českobudějovickém deníku, 1. září 2016.


Sdílet na...
Kam dál?

» Spolektiv vstal z mrtvých; 2. část (Honza Hučín)

» Šanson, folk a folklór (Miloš Keller)

» Spolektiv opět pokřtí album po 22 letech... (Jaroslav Hnízdil)

» Spolektiv vstal z mrtvých; 1. část (Honza Hučín)

» Spolektiv dal nejen tvar, ale i barvy (Honza Hučín)

Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 
Prosím, opište anti-spamový kód, který je zobrazen v obrázku. Pokud Vás obtěžuje zadávání tohoto kódu, zaregistrujte se a pište komentáře jako přihlášený uživatel.

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."