gototop
29.03.2016 Triumf na cestě časem (Tomáš Hrubý)    Tisk
Vyšlo jinde
"Poprvé jsem byl v Lucerně v roce 1964, na soutěži trampských písní,“ svěřil se Pavel Žalman Lohonka, sotva se ve slavném sále trochu rozkoukal. Tehdy byl šerifem trampské osady Hvězda jihu a z Lucerny si odnesl ocenění za nejlepší písničku. Bylo mu osmnáct. Představil jsem si tu nekonečnou vzdálenost k úplně jinému světu, kdy Lucernu zaplňovali trampové poslouchající své skládající a zpívající kamarády. Od té doby zanikaly státy, politické bloky i systémy, horečně se proměňovala hudba, technologie k jejímu zachycování i náš vztah k ní. A na konci cesty časem stojí Žalman zase v Lucerně. Je mu prý na den 70 let, ale je štíhlý, vzpřímený, s hustou hřívou šedivých vlasů a s mladistvými gesty.
S Pavlem Žalmanem Lohonkou slavila zaplněná Lucerna
S Pavlem Žalmanem Lohonkou slavila zaplněná Lucerna
foto: Dimír Šťastný
A co je důležitější: je schopný si k svému výročí naskládat řadovou desku nových písniček a písničky nové i staré zazpívat mladým hlasem. Při nějaké studiové „pitvě“ bychom nejspíš zjistili, které vysoké tóny chybí, ale fascinující je naopak to, co zůstalo: hlas obdařený mimořádnou barvou, zejména v táhlých tónech čarující s teskným oparem, který nevzniká z nějakého kalkulu, ale je přirozeným nástrojem pro nezaměnitelné vyjadřování. A co není v jeho věkové kategorii běžné: Žalman zpívá stále naplno, polorecitace a osekávání tónů nepřicházejí v úvahu. Lucerna byla v neděli navzdory změnám světa stejně nadšená a plná, řekněme, že publika „všech generací“; rozhodně nepřevažovali Žalmanovi vrstevníci.
Ne všechno se možná povedlo stoprocentně, zejména v první půli věnované hostům. Uvítal bych, kdyby jejich vstupy byly laděny spíše jako hudební gratulace než minirecitály. V druhé půli mě potěšily nové písně zahrané s hostujícím bubeníkem, klávesistou a dechovou sekcí – něco, co by, řekněme, 40letý Žalman nikdy neudělal. Znělo to pěkně, ale sólový zpěv, zejména Žalmanových spoluhráčů, trio dechů spolehlivě přepralo. Avšak nic z toho není podstatné: koncert byl velkolepý a důstojný. Hýbat žánrem už musí jiní – a snad už se to i děje. Legendy by ale měly čas od času triumfovat. Jeden triumf jsme v neděli viděli.
Článek vyšel jako glosa k reportáži Vaška Koblence.
Zdroj: Českobudějovický deník

Sdílet na...
Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 
Prosím, opište anti-spamový kód, který je zobrazen v obrázku. Pokud Vás obtěžuje zadávání tohoto kódu, zaregistrujte se a pište komentáře jako přihlášený uživatel.

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."