gototop
20.05.2011 Neznámý (Iva Synáková - Tapi)    Tisk
Povídky
Slunko stálo nad horama jako obrovskej rudej disk a nám končil velkej vandr po Nízkejch. Byly to krásný dva tejdny v kopcích, ale právě že už byly. Zejtra abysme slezli dolů a pak zkoušeli štěstí na stopu - nezbylo nám ani na vlak.
Přihazoval sem zrovna na voheň a Šimon řek - Mám hlad - čímž vyjádřil naše společný pocity, když On přišel. Ani nevíme vodkuď - prostě najednou tady byl.
Tramp
Tramp
ilustrace: Tom Zvědělík
Takovej fousatej, dlouhý vlasy, a vo dost starší než my - vodhad sem mu takovejch třiatřicet. Povídá - Ahoj! Tak sme ho pozvali k vohni; vodložil usárnu a žracák, sed a koukal do plamenů. Moc sme toho teda nenapovídali. Seděli sme asi hodinu, začalo se už smrákat, když von sáh po žracáku. - Ňák mně dneska vytrávilo - povídá, a my mlčeli, bodejť, taky mu budem vykládat, že sme poslední konzervu snědli k snídani. Vytáh půlku chleba a jedny rybičky. Ukrojil krajíc, nandal na něj ryby, vrazil mi ho do ruky a povídá - Pošli to dál! Začali sme se bránit, že von nás pět přeci nebude živit, sám toho moc nemá, žaludek nám provozoval žalozpěvy a von si nás nevšímal, krájel chleby, a až bylo šest krajíců, přestali sme vodmlouvat a začali žvejkat.
Von teda jeden krajíc chleba je málo, když člověk celej den šlapal, a přitom vod rána nejed. Neznámej ale krájí dál, my jíme jako nedovřený, koukám s plnou hubou na Křendu, jak načíná čtvrtej chleba s rybičkama - krucinál, je nás šest, půlka chleba - ňák mi to nevychází! Kouknu na neznámýho - sedí, usmívá se těma svejma mírnejma vočima, hřbetem ruky votírá drobky z narezlejch fousů a čistí nůž vo trávu. Vokolo hlavy má náký divný světlo - co to může bejt, že by vodlesk vohně? A na šutru vedle něho leží jakoby nedotčená půlka chleba s poloplná konzerva rybiček. Něco mi to připomínalo, jenže sem nevěděl, co. Jako bych to už někdy slyšel nebo čet. Přemejšlim vo tom, koukám před sebe - a hele, klukům už to dochází taky! Mrkáme na šerifa, aby jako něco řek. Ale neznámej se najednou zved, nasadil stetson a povídá - Tak já zas potáhnu dál... Ahoj, kamarádi!
Vzal žracák, nahodil usárnu frajersky na jedno rameno a šel a šel a pak tam najednou nebyl...
________________________________________
Iva Synáková - Tapi
(povídka je z poloviny let sedmdesátých)
Ilustrace Tom Zvědělík

Sdílet na...
Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 
Prosím, opište anti-spamový kód, který je zobrazen v obrázku. Pokud Vás obtěžuje zadávání tohoto kódu, zaregistrujte se a pište komentáře jako přihlášený uživatel.
farář   |213.151.218.xxx |21.05.2011 18:50:04
Tuhle jsem měl vždycky moc rád...
Vašýk   |82.99.152.xxx |25.05.2011 09:03:15
Ahoj Faráři! Kdy si přečteme nějakou tvoji? Nějak jsi mi zmizel z obzoru. Píšeš jenom do šuplíku nebo už neudržíš tužku ?

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."