gototop
04.06.2012 Není to tak dávno... (Tomáš Pohl)    Tisk
Zajímavosti
(nad knihou Petra Jandy Dávno)
Petr Janda si ke svým sedmdesátým narozeninám, které oslavil 3. května letošního roku, nadělil knihu vzpomínek s názvem Dávno. U memoárové literatury se vždy zaraduji, když vedle „hlavního autora“ nenajdu nějakého pomocníka z řad novinářů, většinou z nějakého bulvárního plátku - aby bylo ještě více veselo. Kapelu Olympic jsem začal vnímat koncem šedesátých let minulého století, byť její existence počala v roce 1963, ještě pod názvem Karkulka (Karl
Petr Janda - Dávno
Petr Janda - Dávno
ínský kulturní kabaret). U zrodu stál mimo jiné i Pavel Bobek, který v té době neuznával jinou řeč v rock and rollu než angličtinu, a spolu s ním stál na pódiu i král rock nad rollu Miki Volek. Petr Janda se narodil v dobré středostavovské rodině na Vinohradech. Jenže takové dobré rodiny byly po roce 1948 trnem v oku novému režimu a Petrův tatínek vyměnil právní kancelář za „převýchovnou výrobu“, když se ještě předtím seznámil s komunistickým vězením. Jenže i přes změnu poměrů se v rodině aktivně provozovala klasická hudba a díky tomu byl Petra Janda od počátku bigbíťákem, který znal noty. Se starším  bratrem Jiřím začali hrát koncem padesátých let minulého století v kapele Sputnici. Kapelník Sputniků Tom Vašíček mi vyprávěl, že bratři měli přezdívku „malej a velkej brambor“. Jenže uhlazený projev Sputniků Petrovi Jandovi dlouho nevydržel a proto přešel do již existující Karkulky. V té době to byl spíš pěvecký soubor, protože vedle sebe na pódiu stáli například Josef Laufer, zmíněný Miki Volek a Yvonne Přenosilová. Sláva klasického Olympicu vypukla až v polovině šedesátých let minulého století, kdy kapelu tvořila dnes legendární sestava: Petr Janda, Jan Antonín Pacák, Míra Berka, Pavel Chrastina a Ladislav Klein. Snad v žádném zpěvníku nechybí písně Dej mi víc své lásky, Želva nebo Snad jsem to zavinil já. V roce 1968 spatřila světlo světa první bigbítová deska Želva autorské dvojice Janda - Chrastina. Chrastinovy texty občas porušují zákonitosti hudebních textů a v případě Želvy dodnes nevím, proč se mám „bát želev a spousty vodní“, ale mají chytlavé, zapamatovatelné melodie a nezaměnitelné texty. V roce 1968 svítilo jarní sluníčko, Olympic hrál na Bratislavské lyře, celý okytičkovaný, píseň Krásná neznámá a moje generace se hádala, zda je lepší Olympic nebo The Matadors. Jenže „zamrazilo srpnové slunce“ a pohádky byl pomalu konec. Olympic ještě ve staré sestavě natočil druhou LP Pták Rosomák a vše se někam řítilo. Pavel Chrastina odešel do emigrace, v roce 1971 se Jan Antonín Pacák začal věnovat svým krásným obrázkům a v roce 1972 odešel Láďa Klein. Petr Janda musel řešit otázku, co bude dál s kapelou. Do kapely vzal Jiřího Korna, bývalého baskytaristu a zpěváka west – coastové kapely The Rebels a za bicí usedl Petr Hejduk, který se jistě líbil fanynkám, ale „Kytička“ Pacák to nebyl. V té době se začalo říkat Olympicu „vládní bigbít“, protože většina kapel ze „šedesátek“ přestala existovat a muzikanti a zpěváci šli buď do emigrace, nebo do popu. V životě Olympicu, který koncertoval a natáčel desky, nastal určitý zlom, vynechám-li příchod baskytaristy Milan Brouma v roce 1975, v roce 1986, kdy do kapely přišli Milan Peroutka (bicí) a Jiří Valenta (klávesy). Spolu s baskytaristou Milanem Broumem je tato sestava stabilní až po „naše časy“. Dobrým tahem byla spolupráce s textaři Zdeňkem Rytířem a Pavlem Vrbou a nastalo druhé slavné a umělecky silné období kapely. Snad nejznámější jsou z tohoto období alba Prázdniny na Zemi a Ulice. Čas běžel, Olympic několikrát „stahoval oponu“, ale je stále tady a hraje a jeho písně si zpívá už nevím kolikátá generace. Kniha je upřímným povídáním kapelníka a muzikanta, který nestárne, a to nejen díky svým stále mladším manželkám. Zásluhou Petra Jandy si mohla v jeho studiu v Jevanech nahrát desky řada začínajících rockových kapel. Petr Janda nevynechal i tragickou stránku života úspěšného muzikanta - ztrátu syna a první manželky a popisuje i svůj komplikovaný vztah k nejmladšímu bratru Bohuslavovi (Slávkovi). Jako pamětník počátku slávy Olympicu i pozdějších dob, kdy jsem jej prakticky přestal poslouchat, je pro mě kniha i zdrojem poznání o době, v níž jsem žil. Je svědectvím a výpovědí člověka, který v životě hodně dokázal a zcela jistě ještě dokáže. Knihu Dávno stojí za to přečíst.

Sdílet na...
Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 
Prosím, opište anti-spamový kód, který je zobrazen v obrázku. Pokud Vás obtěžuje zadávání tohoto kódu, zaregistrujte se a pište komentáře jako přihlášený uživatel.

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."