gototop
28.12.2011 Milým dámám z Ostravy (Tomáš Pohl)    Tisk
Zajímavosti
(věnováno Marii Rottrové a Věře Špinarové)
Nohavica zpívá, že „Ostrava je region rázovitý“. Má pravdu a platilo a platí to i o hudbě. V šedesátých letech minulého století vznikala na Ostravsku svébytná hudební scéna. Zejména díky ostravskému rozhlasu začaly postupně do éteru pronikat hlasy, které se později staly hvězdami a legendami. Kromě Hany Zagorové, absolventky herectví na brněnské JAMU, v těch letech zpívající vynikající skladby s podtextem „beatové šansony“, zde vynikly i dvě další dámy. Ta starší, původně úřednice Československé státní spořitelny, oslavila letos 13. listopadu neuvěřitelné sedmdesátiny. Mladší dáma, vystudovaná chemička, slavila 22. 12. své šedesátiny.
Věra Špinarová na Vyšehraní 2007
Věra Špinarová na Vyšehraní 2007
foto: archiv FT
Vzpomínám, kdy jsem se s oběma v éteru poprvé setkal? Někdy v roce 1968 zněla v rádiu převzatá skladba s názvem Paroloď, prý v originále znělka amerického rádia pro vojáky ve Vietnamu. Tehdy se do popředí hnal styl zvaný soul music a malá štíhlá dáma s nádhernýma očima, Marie Rottrová, získávala přezdívku Lady Soul. S kapelou Flamingo (v důsledku akce vládnoucích pitomců později přejmenovanou na Plameňáci) vystoupila i na 2. beatovém festivalu v Praze spolu s charismatickým a výborně hlasově vybaveným Petrem Němcem a se zmíněnou Hanou Zagorovou. Hvězda Marie Rottrové, podporovaná kapelou jejího tehdejšího životního partnera, vynikajícího muzikanta Richarda Kovalčíka, bohužel brzy zesnulého, stoupala vzhůru. Měla cit na výběr skladeb a zejména na výběr textařů, když převzala texty od tehdy neznámého knihovníka Jaromíra Nohavici či od bývalého kytaristy kapely Synkopa, bohužel neprávem zapomínaného písničkáře Jaroslava Wykrenta, nebo později od jedné z kněžen českého textařství Jiřiny Fikejzové. Nohavica dal banální písní kapely Black Sabbath nádhernou poetiku nesenou nádherný hlasem a projevem Marie Rottrové a z řady svatebních síní zněla Wykrentova píseň Lásko. Marie Rottrová patřila a patří mezi interprety, kteří nikdy neklesli pod svou úroveň, byť lákáni cinkavou vidinou honorářů. Rok 1989 znamenal pro řadu jmen středního proudu určitou pauzu. Marie Rottrová ale již v roce 2001 spojila svůj hlas s dvojicí Vřešťál – Sázavský a později došlo i k obnovení spolupráce s Flamingem. Paní Marie, jak se jí na Ostravsku říká Majka, měla stále vyprodáno, vydávala alba. Nikdy kolem ní nekroužil stín bulváru. Letos ke svému jubileu prohlásila, že končí svou hudební kariéru a vyprodala svými koncerty, které nazvala poslední, všechny sály. Přejme si, aby zde platil slogan „nikdy neříkej nikdy“ a aby nám bývalá „nohatá, copatá holka“ s nádhernými očima a hlasem ještě zazpívala.
S druhou jubilantkou, Věrou Špinarovou, ženou malé postavy s dynamitem v hlase, jsem se poprvé setkal někdy v roce 1967, když vypálila na posluchače převzatou skladbu Musicbox. Věře Špinarové bylo pouhých 15 let, ale bylo znát, že na jevišti stojí hotová rocková zpěvačka s altem jako meč. Později si jí říkalo česká Janis Joplin. Začínala zpívat rovněž s Flamingem, ale později přešla do kapely Ivo Pavlíka Majestic. S Pavlíkem ji spojilo nejen její první manželství, ale i syn Adam, v současnosti kapelník její doprovodné kapely Adam Pavlík Band. „Joplinkám“ doba po roce 1969 nepřála, ale i ve středním proudu, kam řada bigbíťáků a rockerů přešla, Špinarová zářila. Ne nadarmo se její nejznámější album z roku 1982 jmenuje Meteor lásky. Jednou jsem slyšel, jak Věra Špinarová svým nezaměnitelným hlasem zazpívala přepravní řád. Zpěvačka má v hlase takové charisma, že promění na první pohled banální popík, jako píseň Jawa 250, v hudební zážitek, po němž běhá po zádech mráz. Snad nejznámější je její česky otextovaná Morriconeho hudba z filmu Tenkrát na Západě s názvem Jednoho dne se vrátíš, skladba, na níž diváci čekají na každém koncertu. Na rozdíl od Marie Rottrové se o Věře Špinarové v bulváru více psalo. Děvčata z Ostravy nejsou Aničky bláznivé ze Stříbrného větru, protože život se s nimi často nemazlí. Po roce 1989 se kolem Věry Špinarové vytvořilo určité vzduchoprázdno, ale to je naštěstí dávno zažehnáno. Její hlas zní na řadě koncertů a zní i v médiích. Nezapomenu na její vystoupení v rámci festivalu Vyšehraní, bez doprovodu kapely, jen s halfplaybackem. Skály Vyšehradu tehdy pukaly pod silou hlasu té malé dámy.
Takových zpěvaček, jako jsou Marie Rottrová a Věra Špinarová, jsme nikdy mnoho neměli a nemáme. Obě dámy nevystřelil do nebes katapult super a jiných starů, ale každodenní a mnohdy nelehký život na jevišti. Snad i proto jejich kariéra neskončila v rukou parazitujících manažerů a hudebních šíbrů, protože osobnosti žijí svým životem, z něhož čerpají sílu. Tak vám, milé dámy z Ostravy, přeji jako váš dlouholetý příznivec, hlavně zdraví. Mám vás rád.

Sdílet na...
Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 
Prosím, opište anti-spamový kód, který je zobrazen v obrázku. Pokud Vás obtěžuje zadávání tohoto kódu, zaregistrujte se a pište komentáře jako přihlášený uživatel.

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."