gototop
09.03.2007 Príbeh Plactivý skály + Na Úteráku (B.B. Deneb + Jaroslav Šlejmar - Kutloch)    Tisk
Povídky

Příběh Plačtivý skály

Kdo to chodí v horách, když se mlhy válí?
A kdo tiše šeptá u Plačtivý skály?
Kdo po nocích v kopcích divý ohně pálí?
Komu víly do stop šalvěj nasypaly?

Je to zvláštní místo, tam dole u Plačtivý skály. Jediná cesta tam nevede a zároveň jako by se jich mezi stromama sbíhaly desítky, spletený stezky ve stráních, vyšlapaný v jehličí, no dočista jak bosejma nohama. Kolikrát jsou tu i slyšet hlasy, jen tak potichu a z dálky, občas je mezi nima dokonce jasně znát zpěv. Co je ale divný, že jsou ty hlasy slyšet i když nadohled kolem dokola není živý duše.

Ale ty štíhlý věže z plochejch opukovejch kamenů, ty jsou na první pohled nejzáhadnější. A přitom zrovna na nich není vůbec nic nepochopitelnýho. Občas sem někdo zajde, tuláci, trempové, různí lesní poutníci, ale leda kdo to tu zná, poněvač, jak jsem už řekla, žádná cesta do údolí k Plačtivý skále nevede. A tihle lidi, mezi nima i já, někdy z čirý radosti začnou skládat kámen na kámen, ono to není zas tak jednoduchý, narovnat ty vodou ohlazený placáky třeba půldruhýho metru do výšky, no a za chvíli už tu stojí další věž, nebo promězamě kamenná modlitba k duchům hor, jestli tomu tak chcete říkat. Ale fakt jsou to jen obyčejný sloupce kamenů, rovnaný lidskejma rukama. Jenom teda co by mě zajímalo, koho prvního napadlo sesbírat na soutoku dvou horskejch potoků pod Plačtivou skálou pár kamenů a naskládat je na sebe. A dala bych krk na to, že to bylo už hodně dávno, poněvač i ty nejstarší věže už jsou celý porostlý mechem, teda aspoň ty co jsou postavený dost vysoko nad oběma potokama, že je žádná jarní voda nevzala s sebou, když se v divokejch vírech žene do údolí, do rovnejch podhorskejch krajů daleko od Plačtivý skály.

Já jsem vám vlastně ještě neřekla, proč má ta skalní stěna tak nezvyklý jméno. Ale kdybyste se tam někdy podívali, bylo by vám to hned jasný. Po tý vysoký rozpukaný skále pořád tečou tenký pramínky vody. Pořád, i v létě, poněvač údolí je tak strmý a hluboký, že se v poledne slunce sotva rozběhne po mělčině, po dně potoka mezi zábleskama rybích šupin, a hned zas je tu všude to šeptající šero a vlhko. No a proto skála nikdy neoschne. Leda v zimě se její pláč změní ve spoustu ledovejch kapiček, co jsou moc krásný. Ale to ví jenom málokdo, když napadnou dva metry sněhu, to už se sem nedá jen tak náhodou zabloudit.

Vůbec nejzvláštnější je údolí Plačtivý skály v noci. Teda ono je to vždycky takový šerý místo, kde na člověka přicházej myšlenky o kterejch ani neví že je má, o kterejch zatím jenom čet ve starejch knihách s rozpukanou koženou vazbou, co už odnepaměti ležej na půdě. Tím spíš v noci, to se tu každej musí bát. Nahoře na loukách padá červnovej soumrak, hvězdy hladěj klidnou stříbrozelenou hladinu obilnýho pole a usínající kvítí voní, že by se až hlava zamotala. Ale kdo vkročí do lesa, jako by vešel do jinýho světa. Voda v potocích je úplně černá a dejchá od ní chlad, že zamrazí až vevnitř v kostech a skála se zdá bejt mnohem majestátnější než jak je vždycky. A jak oči čarodějnic přitahuje pohled, ta tmavá a neuvěřitelně vysoká stěna až k nebi, Skoro jako by tam nebylo nic, jen místo vystřižený ze šedýho šátku lesa a v něm prázdno, očima nepostihnutelný. Leda když zakloníte hlavu a podíváte se přímo nad sebe, prosvitne semtam mezi stromama nějaká osamělá hvězda.

Dá se tu vidět i jiný světlo, ale v takovým případě uděláte nejlíp, když se seberete a poběžíte pryč, třeba po proudu potoka, vodou, budete prolejzat mezi padlejma kmenama stromů a nezastavíte se, leda až u dveří nějaký chalupy, kde vás dobrý lidi vezmou pod střechu. Vím o čem mluvím. Já jsem to totiž neudělala.

Jednou v létě jsem se bůhvíproč zdržela u skály. A když mě tam chytnul soumrak, bylo už pozdě někam chodit. Rozbalila jsem spacák v lesní trávě a koukala nahoru a najednou se mi zdálo, že tam vidím oheň. Vážně. Nahoře na Plačtivý skále. A pak se zas ozval ten tichounkej zpěv jak jsem vám o něm říkala. Ale neodezněl s prvníma tónama, naopak, pořád sílil jak vítr když se chystá na déšť. A najednou, ani nevím jak, jsem stála u tý skály, dlaně pevně přitištěný k chladu kamene. A zpívala jsem taky, s hlavou zakloněnou a zírala pořád nahoru na ten oheň. Vůbec nic jsem nechápala a zpívala, zpívala, zpívala. Ruce se samy mezi pramínkama ledový vody sunuly výš a výš, až jsem nemohla dosáhnout a tiskla se ke skále celá.

Pak v jednom okamžiku všecko ztichlo. Ne jenom ten zpěv, všechno, cvrkot cvrčků co sem předtím slabě zněl z luk, dech větru ve smrkovejch korunách, prostě všechno. Děsivý ticho a všude tma. Oheň jako by tam nahoře vůbec nikdy nebyl.

Asi vám nikdy nebudu moct říct, co se tu noc stalo. Prostě to nevím. Ale jedno je jistý. Já jsem teď údolí Plačtivý skály, ta skála sama je moje srdce. Jsem tělo i duše týhle krajiny. A někdy když je mi smutno, potichu si zpívám.

To já v horách chodím když se mlhy válí.
Svoje kouzla šeptám do Plačtivý skály.
Já jsem ta, co v kopcích divý ohně pálí
a do mých stop víly šalvěj nasypaly.

_____________________
B.B. Deneb
Trapsavec 2006

 

Na Úteráku

V obci Úterý
palič chýše pálí
Kde zapěji
až ztichnou bílé skály?
Můj tremping přišel na buben
nemůžu na vandr na Buben
Toulavé sny dostaly korekční sítka
Tam nesmím!
Zapalujou se mi lýtka

_________________________
Jaroslav Šlejmar - Kutloch
Trapsavec 2006


Sdílet na...
Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 
Prosím, opište anti-spamový kód, který je zobrazen v obrázku. Pokud Vás obtěžuje zadávání tohoto kódu, zaregistrujte se a pište komentáře jako přihlášený uživatel.
Vašýk  - Re: Příběh Plačtivý skály + Na Úteráku   |82.99.152.xxx |09.03.2007 09:34:00
Žel nejsem z lidí, jimž bylo do vínku dáno umet napsat básen. Se ctením je lepší jenom o chlup: nekdy zírám zmatene na rádky a ne a ne najít, o cem je rec. Stane se ale obcas, že padnu na zadnici a jenom šeptám: "umet se tak takhle vyjádrit!" Proc má první myšlenka tentokrát znela: Jára Cimrman
holka House  - Re: Příběh Plačtivý skály + Na Úteráku   |198.178.192.xxx |09.03.2007 10:07:00
Je zvláštní, jak nekterým prijde údolí s Plactivkou tajemný. Ono je pritom samo o sobe opravdu štastný a veselý, Plactivka vubec nepláce protože je neštasná, jsou to slzy štestí že nemusí být na veky na dne prehrady. :o)
Jinak v zime je ješte krásnejší než v léte, ledopád je opravdu prekrásný. Jen jedno, Deneb, - Zdobnice by Ti nazvání potokem neodpustila! (pokud tam jednou na vandru zabloudíte smocte se - její voda lécí
Stráša  - Re: Příběh Plačtivý skály + Na Úteráku   |193.85.99.xxx |09.03.2007 20:24:00
Povídka to sice tak úplne není, spíš poezie v próze, ale je to nádherné poctení, úplne mi to v uších rozeznelo melodii. Fakt krása, líbí se mi to víc než ta povídka od Deneb, co bodovala loni v Trapsavci.
A jestli ten potok je ve skutecnosti reka, co na tom? Kdo to místo nezná, neví, jestli existuje doopravdy nebo jen ve fantazii, muže si ho najít sám v sobe tam, kde ho chce sám mít. Díky Deneb a chci se zeptat, zda ten text v úvodu a konci existuje jako písnicka
Víťa Troníček  - Re: Příběh Plačtivý skály + Na Úteráku   |89.24.4.xxx |10.03.2007 10:45:00
Ba ba, magické místo....
Chodím tam s deckama z tábora na cundr.
A vypadla ze me o tom písen, text nevím, asi nic moc, ale muzika je silná, zpívala mi ji Plactivka.
Ke slyšení: www.marien.cz sekce: hudba - Pecínská.mp3
Snad se to hodí k tématu...

Tapi  - Re: Příběh Plačtivý skály + Na Úteráku   |213.168.161.xxx |11.03.2007 14:46:00
Povídka je krásná, mystická...

Zaujalo me to o tech vežích z kamenu. Vlastním velkou umeleckou fotografii, na které je podobná vež, ale z kusu nalámaného ledu.
Autorem je Jirka Marek recený Buddha, mimochodem taky jednou pred léty ocenený trapsavec. Na brnenské prehrade se nachomýtl k tomu, jak ji tam postavily deti z nejakého oddílu na výlete. Stacil ji vyfotit a vzápetí jí slunce podlomilo síly, spadla a rozpustila se... Takže je nádherným príkladem pomíjivosti a buddhistického nelpení.
Deneb, jestli chceš, pošlu ti ji mailem, ozvi se, mám tapi@volny.cz
B. B. D.  - Re: Příběh Plačtivý skály + Na Úteráku   |213.192.18.xxx |17.03.2007 12:00:00
HOUSE, bod za faktografickou poznámku, degradace Zdobnice na potok byla víceméne zámerná. Ono když se rekne reka, clovek si predstaví neco mezi Vltavou a Orinokem a ne špoluchátko po kotníky hluboký, na dva kroky široký, jak tak nejak vypadá Zdobnice nahore u Plactivky. Tajemno ci netajemno, ono každý místo dokáže vypadat úplne jinak a je to i jenom tím, že pres slunce prejde mrak nebo treba stavem duše onoho pozorujícího, projekce vlastních pocitu atakdále, atakpodobne. (A krom toho, slunecné cervnové údolí, absolutní veget a nohy ve vode by steží vydaly na povídku, že. ;-) A nebo kdyby, tak na úplne jinou.)

STRÁŠO, dík. Že Plactivá skála v Trapsavci nezabodovala mi nevadí, ale že ji s takovým rozdílem predbehl ztreštený Raráš a ješte si s drzostí sobe vlastní sezobl první místo, to me tedy trochu prekvapilo. Ale co už. Ten text je zhudebnený ve slepenci ješte s jednou podobne ladenou básnickou, ale (a snad se autorka hudby moc neurazí), já je porád vnímám jako samotný text, neb mi obsah s tou melodií nejak nesouzní.

Jejda, VÍTO, ani nevíš jakou jsi mi udelal radost. Ona o Plactivé existuje doopravdická písnicka - a jaká pekná! Mimo jiné jsi taky vyrešil Housecí problém hezkým kompromisem - potok ne, reka taky ne, tak tedy horská rícka. Fajn.

TAPI, na fotku jsem zvedavá a už vypisuju adresu do patricného rádku...

Jo, mimochodem, když se tu sešel tak nezvyklý pocet milovníku Orlických hor (cca 2), nemáte nekdo nekde nahranou písnicku, ve které se zpívá "Jsem králem železnice Doudleby-Rokytnice"? Nebo aspon text? Nebo aspon že byste vedeli od koho to je? Pídím se po ní, pídím, dopídit nemužu..
Víťa Troníček  - Re: Příběh Plačtivý skály + Na Úteráku   |89.24.5.xxx |19.03.2007 17:15:00
Díky za pochvalu, moc me to teší...
To oznacení rícka se nabízí - vždy se mi totiž desne špatne na koncerte vysvetlovalo, že se jedná o soutok rícky Rícky, tekoucí - jak známo - z Rícek a rícky Zdobnice, tekoucí - jak známo - ze Zdobnice...

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."