gototop
23.02.2007 Tratový delník trampského a folkového samizdatu (Petr Náhlík ­ Vokoun)    Tisk
Povídky

Stanislav Zárybnický - Houla                           *19. 2. 1952 - Ĺ11. 12. 1989

     "Někdo mi dal nohy toulavý
     a jenom kamarád Houla ví
     jak ty nohy svrbí
     když jedou na Brdy
     podívat se do světa, českýho?"

Wabi Ryvola  (29. 4. 1982 v písni Muž, který přichází z daleka a přináší průser?)

     Na Houlu jsme vzpomněli v sobotu 17. 2. 2007 
     u ohně na jeho počest na brdském Neskenonu 
     dne 19. 2. 2007 by mu bylo 55 let.   

Petr Náhlík - Vokoun

         Vyučil se jako karosář pro Karosu Vysoké Mýto, ale většinu života strávil jako dělník na kolejích. 

foto: archiv ©

Stanislav Zárybnický - Houla na archivním snímku

foto: archiv ©

Vandrovat začal již na učňáku a postupně se stal nejen trampem, ale i šéfredaktorem trampského samizdatového časopisu Dým. Vydával jej od roku 1972 téměř 10 let. Traťový dělník, který měl knihovnu větší, než středoškolský profesor. Kromě vydávání vlastního časopisu psal i vlastní tvorbu - povídky, básničky, písňové texty, eseje i divadelní hru. Vydal šest samizdatových sbírek - Takybásně (1973), Hovory H (1974 - povídky a básně), Skoropoezie a takytexty (1978 - básně, eseje a písňové texty), Někam kde je hezky (1978 - divadelní hra), Nabídka nevšedního dne (1979 - 17 povídek) a Přežitky (autorský výbor z básnické tvorby z let 1971 - 89). Po jeho smrti vydali jeho přátelé několik sbírek z jeho tvorby - Narozen v Čechách - (1990 - výbor z poezie), Přežitky (1998 - kniha vydaná podle původního samizdatového souboru básní), sborník A v pátek? (1999 - postřehy a komentáře publikované v trampské rubrice Táborový oheň v týdeníku Mladý svět v letech 1971 - 87), Nabídka nevšedního dne (2000 - soubor více než 25 povídek), O Houlovi a taky trochu s Houlou (2002 - ukázky z tvorby, biografie a vzpomínky přátel), Někam kde je hezky (2005 - divadelní hra), Z údolí a osad (2007 - úvahy a básně publikované v trampské rubrice Z údolí a osad v týdeníku Obrana lidu v letech 1970 - 72). Počátky jeho literární tvorby spadají do období zániku oficiálních trampských časopisů (Tramp, Trail, Jižní stezka, Tulák, Pacifik expres). Ještě před  zákazem vydávání brněnského Tuláka (1973) založil  spolu s  Rikim v roce 1972 DÝM, asi první trampský časopis neoficiální (samizdatový) - původně jako občasník jejich mateřské trampské osady RIBABI-BO-HOSAMA. Po jeho vzoru pak vznikla řada dalších trampských samizdatů. Houla psal snad do všech, stejně jako do trampských  rubrik v oficiálních časopisech. Psal povídky, básničky, ale dělal i úvodníky, recenze a rozhovory. Byl jednou z osobností, které vzešly z okruhu Brdské Smečky - neformálního uskupení brdských trampů. Patřil i do okruhu lidí kolem trampské literární soutěže Trapsavec (vznikla v roce 1971 a trvá dodnes) a získal v ní i řadu ocenění.
Pro radikální změnu ve svém životě se rozhodl počátkem 80. let, kdy se oženil, získal byt v Rakovníce a mohl se  přestěhovat od rodičů ze Zdic konečně do svého. Zároveň se kvůli osobním vztahům (napůl z vlastního rozhodnutí a napůl pod tlakem některých lidí) vzdálil z trampského okruhu v němž dosud žil. Na vandry jezdil dál, ale s lidmi z další trampské generace. Stále víc jej ale lákala nekonformní kultura a hodně jej oslovila nová generace písničkářů, která se objevila právě v té době, kdy Karel Kryl, Jaroslav Hutka, Vladimír Veit, Vlasta Třešňák, Charlie Soukup, Bohdan Mikolášek a Svatopluk Karásek  byli v emigraci. V roce 1980 vydal jako přílohu Dýmu sborník "Máme koho zpívat" aneb Textaři a další rok začal psát do Portýra - zpravodaje finále Porty v Plzni. Zároveň ale od roku 1981 vydával (téměř 10 let) samizdat Poportýr v němž otiskoval to, co se do Portýra vejít nemohlo či nesmělo. Na tradici Dýmu navázal časopisem Toulavec, jehož vydávání novým redakčním okruhem koordinoval. Podílel se zároveň na práci Jonáš klubu (klub spřízněných duší Jiřího Suchého a Semaforu) a přispíval do jeho zpravodaje Jonáš. Díky těmto aktivitám si našel nový svět a v něm i nové přátele - Jarka Nohavicu, Jirku Černého, Vladimíra Mertu, Jana Rejžka, Vladimíra Hanzela, Slávka Janouška, Vladimíra Vlasáka a další?
Rodina jej ale zcela nenaplňovala, oba synové byli na vandry ještě malí a tak si našel nové téma. Na základě získaných kontaktů byl "dobrým duchem" a zároveň "mužem v pozadí" Klubu mládeže v Rakovníku. Nadále pracoval jako traťový dělník a zároveň byl "de facto" dramaturgem kulturního dění. Neustále balancoval na hranici umění komunisty zakázaného a tolerovaného. Díky němu za kulturou do Rakovníka jezdili lidé i z Prahy a Plzně. K vrcholům patřily koncerty Jarka Nohavici po zákazu jeho vystupování nejen na Portě 1985, ale v celém  tehdejším Západočeském kraji. Právě na jednom jam - session u Houly doma vznikl impuls pro vydání sborníku všech textů Jarka Nohavici. Houla se pak rozhodl vydat to nejlepší z folku - a  také to v následujících letech dokázal. Pod vlivem osobností, kterými se obklopoval, byl stále kritičtější ke své vlastní tvorbě, až u něj převážila práce dramaturga, editora a redaktora - díky tomu vznikly sborníky všech písňových textů Jarka Nohavici, Karla Kryla, Jaroslava Hutky, Vladimíra Merty, Petra Váši a Slávka Janouška.
Kromě sborníků písničkářů zpracoval od poloviny 80. let pro další generaci trampských samizdatů diskografii trampských a country kapel, seriál o historii trampského tisku, účastnil se polemik o folku, trampské tvorbě, Portě atd. Zároveň rozšiřoval pásky Fonotrampa na nichž se objevovalo to nejlepší od  trampských i folkových písničkářů. V roce 1989 byl hlavním motorem celostátní trampské soutěže Trampský expres, vyhlášené jak v Táborovém ohni Mladého světa tak v trampských samizdatech. Tuto trampskou soutěž spolu s Davym, Trhačem a se mnou nejen připravoval, ale na podzim roku 1989 i vyhodnotil. Ještě v listopadu 1989 (!) napsal recenzi na připravované první autorské LP Wabiho Ryvoly vydaného až v roce 1990. Pro různé klubové časopisy od rakovnického klubu mládeže, přes pražského Jonáše a Portýra, až po kutnohorské  Nové koření ba i pro Gramorevue komentoval celoroční produkci v oblasti F&C, psal recenze a připravoval rozhovory s předními písničkáři. Byl urputný a hrdý - když se mu v roce 1988 nelíbil svazáky dosazený šéfredaktor Portýra - tak po 7 (!) letech práce v redakci na psaní rezignoval a prožil Portu jako divák.
Nevyhledával přímý konflikt s komunistickou mocí, ale zákonitě k němu směřoval. Neopisoval politické texty, ale jeho angažovanost v propagaci nekonformní kultury byla všemi v okolí vnímána jako jasný politický postoj. V létě 1989 ale už byla jeho situace taková, že podepsal a rozšiřoval petici "Několik vět", za což byl 17. října, tj. měsíc (!!!) před 17. listopadem, odsouzen JUDr. Jiřím Wágnerem, samosoudcem v Rakovníku, k peněžitému trestu 4 000 Kčs a k zabavení psacího stroje. Na zaplacení pokuty uspořádal Davy mezi kamarády ihned sbírku a příspěvek poslal i Karel Kryl po koncertu v polské Wroclavi týden před revolucí?
Vydával tvorbu druhých, ale hluboko v něm stále byl tvůrce, plný  pochybností o vlastní tvorbě i o sobě samém. Pro pocit nenaplnění, krizi z rozpadlého manželství a z důvodu hluboké vnitřní osamělosti, které si nikdo z okolí nevšiml, si chladnokrevně, rok předem, naplánoval sebevraždu. Ten poslední rok ale žil úplně naplno a od jeho rozhodnutí jej neodvrátil ani 17. listopad. Rozdával se druhým až nakonec rozdal všechno i sám sebe.
Skončil  tak, jak si  naplánoval, sebevraždou pod koly vlaku R 513 na svých milovaných Brdech. 11. prosince 1989, den po Dni lidských práv. Jeho věrný pes Máslo zemřel v únoru 1990.
Jirka Černý v roce 1999 v časopise F&C napsal: "Z Houly mohl být redaktor F&C, vydavatelský redaktor, dramaturg, editor písničkových sborníků. Univerzitní práce se píší o všem možném, Houla by za to stál. Ve všech těchto činnostech byl, myslím, nenahraditelný ?"
Možná, že jej zastanou jeho synové. Starší Jaromír zvaný Chúf již několik let spolupracuje se sdružením AVALON na vydávání literárních sborníků a trampského časopisu Puchejř. Po vystudování stavební průmyslovky studoval i Střední grafickou školu. A mladší Zdeněk studuje na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor čeština a latina, publikoval již první články (i v původně exilovém časopise LISTY) a možná bude novinářem jako táta?


Sdílet na...
Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 
Prosím, opište anti-spamový kód, který je zobrazen v obrázku. Pokud Vás obtěžuje zadávání tohoto kódu, zaregistrujte se a pište komentáře jako přihlášený uživatel.

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."