gototop
06.11.2013 Jazz náš vezdejší, dej nám Pane (Tomáš Pohl)    Tisk
Názory
(památce Ferdinanda Havlíka)
Uprostřed povolebních zmatků a společného vyznamenání Františka Čuby spolu s Pavlem Wonkou z rukou pana prezidenta, zemřel v den výročí vzniku republiky Ferdinand Havlík. Pro mě je Ferdinand Havlík navždy spojen s divadlem Semafor, kde s přestávkou let 1967 až 1969 působil jako kapelník, klarinetista a po Šlitrově smrti jako dodnes nedoceněný skladatel. Asi každý zná Suchého Kytici s hudbou Ferdinanda Havlíka, ale stranou nesmí zůstat ani další hry jako Smutek bláznivých panen, Sladký život blázna Vincka, Zuzana v lázni a mnohé další. Havlík byl srdcem swingař, ostatně jako celá generace „nylonového věku“, když hrál před angažmá v Semaforu na různých místech, mimo jiné v legendární kavárně Vltava. Jeho posledním skladatelským dílem v Semaforu byla hra Víkend s Krausovou v roce 1995 a v tomto roce Havlík z divadla odešel. Hrál s kapelou Swing Band, kterou založil již v roce 1977. Zájemci o lidský i muzikantský osud nechť si s chutí přečtou jeho autobiografii Můj život s klarinetem, z níž poznají mnohé i o dobách, jejichž pamětníci pomalu mizí. Ferdinand Havlík byl i známý recesista, na pódiu i v životě. Na pódiu mu v tom zdatně pomáhal saxofonista Evžen Jegorov, již řadu let hrající s nebeskými muzikanty. Havlík se prosadil i v českém filmu. Poprvé to bylo ve filmu režiséra Čeňka Duby Letiště nepřijímá, kdy při tónech jeho kapely tančí první piloti letadla TU - 104. Samozřejmě nemohla jeho kapela chybět i v legendárním filmu Kdyby tisíc klarinetů z roku 1964 a byl i autorem hudby k filmům Přehlídce velím já (1969) a Rakev ve snu viděti (1968). Jako herce známe Ferdinanda Havlíka z filmu Slavnosti sněženek i z několika dalších filmů. Jeho hudba samozřejmě nechyběla v semaforských filmech s postavami Jonáše a Melicharové, kdy po létech byl na plátnech kin viděn Jiří Suchý. Vím od Ivana Kotta, přímého účastníka všeho, co se kolem Semaforu od jeho založení dělo, že pan Havlík zápasil s těžkými nemocemi. Bohužel 28. října 2013 ten zápas skončil. Když jsem tentýž den viděl na Hradě řadu tváří čekajících na vyznamenání od člověka, jehož si nevážím, viděl jsem v duchu všechny ty, kteří jsou i bez řádů dávno vyznamenaní v duších a srdcích těch, kteří je mají rádi. Mezi předními takto vyznamenanými stojí i Pan muzikant Ferdinand Havlík. Čest jeho duši, čest jeho umění!

Sdílet na...
Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 
Prosím, opište anti-spamový kód, který je zobrazen v obrázku. Pokud Vás obtěžuje zadávání tohoto kódu, zaregistrujte se a pište komentáře jako přihlášený uživatel.

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."