gototop
23.06.2005 Nejhezcí koncert (Tomáš Pohl)    Tisk
Reportáže

(reportáž z koncertu kapely Sekvoj a Terezy Terčové v Jedličkově ústavu v Praze)

Je dvojí soucit. Jeden, ten zbabělý a sentimentální, který je vlastně jen netrpělivostí srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím, soucit, který vůbec není soucítěním, nýbrž jen instinktivním odvrácením cizího utrpení od vlastní duše. A ten druhý, který jediný má smysl - ten nesentimentální, avšak tvořivý soucit, který ví, co chce,a je odhodlán trpělivě s účastenstvím vydržet až do konce svých sil a ještě za něj. (Stefan Zweig, román Netrpělivost srdce).

Pravdivost citátu jednoho z mých nejoblíbenějších spisovatelů jsem si plně uvědomil večer 16. června 2005 na koncertu v pražském Jedličkově ústavu.

Dnešní doba má kult mládí, kult šťastných , tedy bohatých a úspěšných mladých lidí. Někde mimo hlavní stránky bulvárů, někde za zdí zůstávají lidé staří a handicapovaní. Jen občas se o nich dozvíme prostřednictvím humanitárních akcí a společností. Je třeba si uvědomit, že dar mládí je pomíjivý a zdraví je samozřejmé jen do doby, kdy jej ztratíme my nebo naši blízcí. Dělící čára normálu od lidského neštěstí je tenká a ke změně může dojít během několika setin vteřiny.

foto: Tomáš Pohl ©

Sekvoj v nové plné sestavě

foto: Tomáš Pohl ©

Ten večer byl uspořádán  kapelou Sekvoj a organizátory festivalu Notování pod Vyšehradem. Jako host vystoupila i Tereza Terčová se svým přítelem Danem Švecem. Koncert uváděl Belmondo a zvuk obstarával Jarda Pecka. Koncert byl přístupný každému, ale většinu publika tvořily děti z Jedličkova ústavu se svými vychovateli a asistenty.

Po prvních tónech kytary Terezy Terčové jsem si uvědomil, jak velikou sílu má hudba. Co my víme o světě za zdí? O světě těch vyřazených z běžného života, lidí odkázaných na cizí pomoc? Čím ti lidé žijí, co je trápí a z čeho se radují? Ten večer jsem viděl samé rozzářené a šťastné oči. Viděl jsem ruce některých , které by se rády spojily k potlesku, kdyby jim to choroba umožnila. Ale i přesto potlesk neměl konce. Tereza představila dětem i svého přítele Dana, kterého pronásledovala tréma. Na Terezce byly vidět její pedagogický talent i vzdělání. S dětmi si povídala a nakonec si s ní moc hezky zazpívaly Nohavicova Kozla. Diváci nechtěli Terku pustit z pódia, ale bylo třeba dodržet řád ústavu, aby zbyl čas i na druhého účinkujícího.

Po krátké přestávce stála na pódiu kompletní Sekvoj. Pavel Hurt si s dětmi povídal a zněly Život spoustu dveří má, Pár přátel, Dopis a další písně a po každé z nich zněl bouřlivý potlesk. Dozněla poslední písnička a po skandování "ešte jednu" přidala Sekvoj píseň o myších a děti zpívaly refrén.

Belmondo pak všechny pozval na pravidelné koncerty Sekvoje do P- klubu v Trojické i na festival Notování pod Vyšehradem. Doufejme, že obě akce získaly nové a bezvadné publikum.


Sdílet na...
Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 
Prosím, opište anti-spamový kód, který je zobrazen v obrázku. Pokud Vás obtěžuje zadávání tohoto kódu, zaregistrujte se a pište komentáře jako přihlášený uživatel.

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."