gototop

FOLKtime - Vaše brána do světa folku

FOLKtime, folk, country, tramp, jazz, swing, rock, fejeton, reportáže, chat, inzerce, aktuality, rozhovory, recenze, MP3

17.10.2012 Busking v Praze (Lukáš Vořech Pokorný)    PDF Tisk Email
Názory
V mých vzpomínkách je Karlův most místem drnčících strun citery, ostře mektavých jazzových trubek, či robotického multiinstrumentalisty. V Celetné ulici stává “živá socha” a nezřídka potkáte na Kampě výstavu moderního umění, či malý hudební festiválek. Na poněkud kontroverzní formu výtvarného umění známou jako graffiti občas zákon pohlíží nelichotivým očkem, ačkoliv mnohdy se i já, výtvarný neuměl, skláním nad fantazií takových malířů. Pouliční umění má v Praze své místo již řadu let, byť ne vždy spí na růžích bez trnů a ne každý roh dvou ulic lze považovat za tradiční místo.
Donedávna se pro toto umění užíval cizí název “street art”, ale s příchodem posledních let a řadě zmedializovaných kauz, jsme i v České republice přijali pro všechny formy pouličního umění anglický název “busking”.
Když se v roce 2010 pokoušel brněnský starosta čtvrti Brno-střed Libor Šťasta prosadit vyhlášku, která měla vyhnat žebráky z města, narazil na tvrdý odpor pouličních umělců. Vyhláška se pokoušela zakázat vybírání peněz v ulicích města. Již v červnu 2010, tedy pár dní po celodenním protestu buskerů, radní změnili názor a pro pouliční umělce již zákaz neplatí. Brněnská kauza měla jeden významný přínos i pro další města - díky zájmu největších médií  se poprvé před veřejným míněním odděluje busker od obyčejného žebráka.
Tento rozdíl v jednom z rozhovorů krásně popsal mluvčí a zakladatel pražského hnutí Iniciativa BuskerVille Dalibor Zíta: „Když člověk žebrá, tak za to nic nenabízí, ale očekává, že mu lidé dají peníze ze soucitu anebo v horším případě obtěžuje a peníze si vynucuje. U buskingu ale člověk ukazuje své schopnosti, baví lidi na ulici a lidé jim většinou peníze dávají z vděčnosti a radosti.” Pravdou je, že rozeznat buskera od žebráka nemusí být tak jednoznačně jednoduché.
Takřka každé ráno a každé odpoledne potkávám v podchodu na Muzeu směrem k tramvajové zastávce stále stejné tváře. Mladý flétnista, který neumí jinou skladbu než Stín katedrál, a partičku zanedbaných mladíků, kteří mlčky drsně drhnou struny. Sedí v hloučku stejně zanedbaně vyhlížejících dívek a zcela okatě doufají, že se jim čepice naplní mincemi. Pokud oživení pražských ulic uměním něco skutečně brání, pak jsou to lidé omezení na jednu cizí píseň, kterou ohrávají dokola, neboť očekávají, že procházející lidé jen uleví svým peněženkám.
Stát bez hradby mikrofonů na ulici a tvořit umění vyžaduje zvláštní druh drzosti. Vyzkoušel jsem si to. Připravit si koncertní pásmo, monology pro diváky, ozvučit se a očekávat příchod pozvaných hostí do klubu, kde páchám svou hudební exhibici, je proti buskingu procházka růžovou zahradou. Ulice je bezprostřední. Lidé tu na vás nečekají. Prochází za svými cíli, starostmi a umělec je pro ně krátkodobou kulisou. Možná se zastaví a zaposlouchají se. Nebo posedí na lavičce v parku. Do čepice nebo futrálu od kytary náhle vhodí malé dítko pár mincí a rodina běží dál. Hudebník pokývá děkovně hlavou, aniž by vypadl z rytmu. Hrát na ulici znamená nečekat, že se někdo zastaví, že kolem vás bude náhle houfec hudbychtivých lidí. Jste jen živou kulisou nahrazující reprobedny pod markýzami restaurací.
Ostatně ani mediálně známá tvář není zárukou pouličního úspěchu. Časopis Reflex učinil na jaře roku 2012 pokus, v němž pod Karlův most postavil Tomáše Kluse. Jeho hraní nevzbudilo příliš velký ohlas, což v porovnání s podobně laděnou vánoční akcí, při které Glen Hansard (The Frames) a Bono (U2) zpívali v obležení kolemjdoucích před dublinským obchodním domem, vzbuzuje minimálně zamýšlení. Pražané, ani turisté totiž na buskery nejsou příliš zvyklí. Místa, kde se buskeři stávají neodmyslitelnou součástí pražského folklóru, totiž zatím vznikají. A tak zaujmout může buď výrazný výkon, nebo zajímavý nástroj.
Po dlouhou řadu let musel každý busker projít v Praze nejprve složitou mašinérií papírování po úřadech, než získal oprávnění známé jako „zábor“. Od března 2012 je “zábor” zrušen a platí výnos radnice, která za zvláštních podmínek upravuje pravidla pražského buskingu. Ta nejkomerčnější místa jako třeba Staroměstské náměstí, nebo Karlův most stále podléhají poplatkům a nutné administrativě na úřadech. Ale jinak je možné hrát takřka kdekoliv. Stačí mimo jiné nepřekročit zvukový limit, nehrát déle než 2 hodiny na jednom místě a ne více než ve čtyřech lidech. Je to jistě další příjemný krok, který vrací umění k lidem.
Buskeři z celé země se snaží propojit. Již nyní vznikla webová stránka (www.busking.cz) se základními informacemi o místech k hraní v různých městech, vyhláškách a podmínkách, které pomohou předejít například problémům s policií. Ta však nemusí být jediným problémem.
Například obyvatelé pražské ulice Na Můstku vytvořili celé občanské sdružení, kterým se brání proti hudebníkům. Od 25. 4. 2012 se toto místo dostalo na seznam oficiálně zakázaných míst. Obyvatelé domů nemohou utéct a stejně tak nemusí být příznivci prezentovaného hudebního žánru. V říjnu se navíc začíná na pražských radnicích o buskingu a jeho úpravách (přesněji omezeních) opět mluvit. Z radnice Prahy 1 se dokonce ozývají hlasy o regulaci právě na základě stížností občanů, kterou má řešit nová vyhláška a radní Aleksandra Udženija (ODS) změnu pravidel pro příští rok potvrzuje. Proto jeden z buskerů, Jan Víta, v těchto dnech vyzývá každého k napsání pochvalného emailu ( Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ) pražským zastupitelům, aby se budoucí dialog o nových pravidlech mohl opřít i o slova chvály.
Zeptal jsem se několika buskerů, kolik si dokáží hraním na ulici vydělat? Jejich jména z korektních důvodů neprozradím. Doplním, že byli tři, všichni kromě ulice běžně koncertují i v klubech, nebo hrají v převážně folkových kapelách. Jejich odpověď mne nepřekvapila. Záleží na místě a množství turistů. Výdělek je pak v řádech korun až stovek korun. Tisícové výdělky jsou pak již spíše výjimkou. V době festivalu United Islands 2012 jsem se setkal s buskery hrajícími i bez klobouku. Inu, někdy záleží víc na hudbě, než na penězích.
Dá se tedy říct, že Praha je nyní opět místem, kde hrát v ulicích neznamená hned potyčku se strážníkem. Ano, je na kolemjdoucím, zdali jej výkon buskera osloví a ocení jej krátkým zastavením nebo lesklou mincí, čímž sám určí rozdíl mezi žebráním a uměním. Ze situace v ulici Na Můstku se snad nestane precedent pro další nájemníky v jiných částech města a pražský magistrát bude jednat uvážlivě, neboť umění v ulicích je jako lesklý šperk z vybroušeného diamantu na jemném dívčím krčku. Obojí, Praha i ten krček, bez šperku jistě neztratí nic na své kráse, ale s nimi získávají pod horkým letním sluncem na působivé vábivosti.

Sdílet na...
Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 
Prosím, opište anti-spamový kód, který je zobrazen v obrázku. Pokud Vás obtěžuje zadávání tohoto kódu, zaregistrujte se a pište komentáře jako přihlášený uživatel.
Tomáš Pohl   |86.49.38.xxx |17.10.2012 08:44:19
Velmi zajímavé téma. První pouliční muzikanti, které jsem po roce 1989 potkal, byli indiáni hrající na tradiční nástroje. Ty jsem potkával i v cizině. Bavil jsem se o pouličním hraní s několika vynikajícími muzikanty, kteří mi řekli, že takové peníze, jaké vydělali na Karlově mostě za pár dní, nevydělali za měsíc koncertování. Karlův most a Zlatý Kříž, to je meka pouličních muzikantů a potkával jsem tu diletanty na úrovni žebroty vedle dobrých hráčů. V Paříži procházel linkou R pán s trubkou a občas něco dostal. V Londýně jsem potkal v metru pár kytaristů a zpěváků, kteří by se v Praze od hodiny uživili jako špičkoví. Otázka regulace pouličního hraní je ošidná, jako každá regulace. "Osvícený Magistrát" při každém přidělování licencí je, jak známo, naprosto "nestranný". Centrum Prahy, podle mého soudu nejhezčího města světa, je přeplácáno nevkusem v podobě kýčovitých suvenýrů, obrazů v podobě naprostých mazanin, ale tohle nikdo nereguluje nebo ano ? Mám na mysli regulaci trapnosti a ne regulaci hluku, kterou prodejci, na rozdíl o muzikantů, těžko překročí. Pokud se na licenci pouličních muzikantům dá něco vydělat, včetně "všimného", je to pořád dokola. Navíc podobobně jako u "štatlů" taxikářů, si držitelé "muzikantských štatlů" budou svá místečka hájit, ostatně jako si je hájí nyní. Je proto dost otázníků a míst pro diskusi.
P.S zase tu máme anglický název pro pouličního muzikanta, jo čeština je bohatý jazyk.
Petr Merxbauer   |88.100.150.xxx |17.10.2012 14:23:17
Jo, Tomáši, čeština pláče. Navíc se mi osobně zdá slovo "busker" a "busking" ohavné co do vzhledu i co do zvuku
Lukáš Vořech Pokorný   |Registered |17.10.2012 14:49:06
Překvapivě se mi nelíbí ani street art, ani busking. Ale to je hold jazykový pokrok. :D
Karel Krakonoš Kyncl   |Registered |17.10.2012 15:38:15
Tož někdo vymyslete ryze české pojmenování, třeba se uchytí! ... Street art je Pouliční umění - to zní docela dobře, teď jen něco kratšího a údernějšího
JK   |195.39.64.xxx |17.10.2012 17:57:25
Šumař!
davy   |Registered |17.10.2012 18:19:25
Pouliční umělec je zkráceně poulíček. (Ale pozor, "ou" se čte jako dvě oddělené samohlásky.)
Karel Krakonoš Kyncl   |Registered |19.10.2012 11:59:31
Hehéé, nížeji Jura použil krásné české slovo - uličník
Jura Nedavaška  - Na ulici...   |85.92.51.xxx |17.10.2012 14:29:00
Tak to mne rozesmálo:
....partička zanedbaných mladíků, kteří mlčky drsně drhnou struny. Sedí v hloučku stejně zanedbaně vyhlížejících dívek a zcela okatě doufají, že se jim čepice naplní mincemi...
Je to jako,když psali o generaci mániček...
Živil jsem se na ulicích Evropy několik let...
Nechci tímto příspěvkem nic naznačit.
Jen se směju a bavím.
Děkuji
Lukáš Vořech Pokorný   |Registered |17.10.2012 14:44:08
Ahoj. On ten odkaz směřuje k jedné konkrétní lokalitě kolem Národního muzea, kde se srocují narkomani. S generací mániček to nemá nic společného. Při psaní toho článku jsem mluvil se svou dlouholetou kamarádkou, která se s tou skupinkou osobně zná... pracuje jako dobrovolník v obou sdruženích, která v Praze distribuují narkomanům čisté jehly. Což je poněkud děsivá informace.
Petr Merxbauer   |88.100.150.xxx |18.10.2012 14:06:10
Juro a napsal bys sem o zkušenostech pouličního umělce v Evropě pár řádek? Bylo by to zajímavé. Díky
Lukáš Vořech Pokorný   |Registered |18.10.2012 14:21:45
K tomuto nápadu se připojuji. Děkuji. :D
Honza Plšek  - busking v evropě   |95.129.101.xxx |18.10.2012 20:21:28
V roce 2008 v Amsterdamu, Barceloně, Avignonu a Trondheimu za letní podvečer v přepočtu cca 2tis Kč, jindy a jinde třeba jen pár centů. Moc záleží na atmosféře místa, na času a na náhodě. Já jsem hrál instrumentálky na kytaru bez nazvučení a vždy tak abych neprudil, čili tam kde lidi volně procházeli a ne tam kde stáli na místě (např. kvůli kochání). Fungovalo to tak, že lidi nevšímavě prošli, ale nedalo jim to a vrátili se, poslouchali a někdy i hodili :) V Mnichově a ve Florencii taky docela dobrý, ale do hodiny byla na místě policie s tím, že příště bude pokuta (což považuju za fér) :) Na muzikantské vyhrání a komediantské otrkání naprosto skvělá zkušenost - vřele doporučuju. A jak už bylo řečeno, hranici mezi žebrotou a muzikou určí zájem lidí.
Honza Plšek  - P.S.   |95.129.101.xxx |18.10.2012 20:26:27
... a netřeba se vůbec ostýchat, lidi byli většinou mile překvapeni, když narazili na muziku. Drtivá většina pouličních hráčů, které jsem viděl, byli opravdu jen žebráci, tzn. že vůbec nehráli nebo jen předstírali, že hrají. Např. jeden pán v Římě, co byl kousek ode mě, hodiny a hodiny ladil harfu nebo odpočíval ... :)
jk   |195.39.64.xxx |23.10.2012 16:21:33
Naladit harfu je rozhodně umění, po kterém musí následovat zasloužený odpočinek
Jura Nedavaška  - Na ulici...   |5.104.16.xxx |18.10.2012 21:28:31
Zdravím,
žít na ulici není vůbec jednoduché.Samozřejmě za dobu mého uličního hraní,jsem potkal i boháče,kteří si platili z toho co vyhrají,docela luxusní podnájmy,chodili na docela drahá jídla,pili a požívali kvalitní drogy...Hodně záleželo,tak ostatně jak je zvykem,co hrajete...Byl tam menšinové žánry" a byli tam i tzv,kostiči...Od slova kostit...K návrhu:pokoučím se postupně na vlastních stránkách,ohlédnout za svým životem,směřujícím ke konci.Dojdu určitě i na život na ulici,jelikož to byla pro mne důležitá etapa mého žití.Moc Vám děkuji za zájem a přeju všem uličníkům",aby nebyli průhlední a aby jsme našli odvahu,zastavit naše rychlé kroky,stejně směřující do nikam...
jaryj  - music on the street   |89.103.61.xxx |30.10.2012 20:07:19
Ahoj , mrzí mne , že busking je u nás v plenkách ,když venku to jede vlastně nepřetržitě * ale to je jako se vším , ...demokracie , morálka , rozhled ... Zkoušel jsem hrát taky na několika evropskejch místech, mnichow , nice , berlín * všeobecně platí , že to lidi venku většinou baví a pokud jim dáte to co je dobrý , ale ne vlezlý / tzn. hrát raději radiohead než roxette - lidi venku to ocení , když je zaujmeš poslouchaj , zpívaj a vydrží třeba půl hodiny .A poznatek zásadní : tady u nás ti při hraní v hospodě každej přiopilej jouda po dvou anglickejch skladbách neurvale řekne " dej tam radši kabáty... hrál jsem v německu v irskejch barech a nikdy se mi nic podobnýho nestalo ... tomu se říká tolerance , ale o tom taky spousta čechů ještě neslyšela Myslím , že praha a pražané si budou muset jednou taky zvyknout , že je busking normální forma umění
Tomáš Pohl   |78.45.213.xxx |30.10.2012 22:59:38
Faktem je, že jsem ve Francii či v BG neslyšel hrát Kabáty ani jednou. Holt jsou před námi. Jen nevím, kam zařadit Pussy Riot ?

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."

 

Kalendář

<< Květen 2019 >> 
 Po  Út  St  Čt  Pá  So  Ne 
   1 2 3 4 5
 6 7 8 9101112
13141516171819
20212223
2728  

Přihlášení

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
FOLKtime.cz
 

Poslechněte si...

  • Country Rádio
  • Rádio Folk
  • Rádio Proglas
  • Rádio Samson
  • Rádio ČRo Olomouc
Nejbližší pořady:

Koncertní středa Čro Olomouc, 149. ŽIVĚ...

Kdo: ONDRA KOZÁK & RALPH SCHUT
Kde: Velké studio Čro Olomouc
Kdy: 12.06. 2019 20:00