gototop
11.11.2013 Marien a Corale – velký večer s těžko popsatelnou atmosférou… (Jana Štěpánková)    Tisk
Reportáže
Těžko hledám slova pro to, co se v sobotu 9.11. dělo v pardubickém  Domu hudby, kde skupina Marien pořádala svůj tradiční výroční koncert… Hostem tohoto večera byl pěvecký sbor Gymnázia Žamberk Corale. Dům hudby praskal ve švech, bylo zcela vyprodáno a ten, kdo přišel na poslední chvíli, musel vzít za vděk místem na schodech. Když pak na schody v uličkách ještě posedali členové sboru Corale, nebylo v sále opravdu k hnutí.
Marien
Marien
Foto: Petra Opočenská
Zuzana Mimrová
Zuzana Mimrová
Foto: Petra Opočenská
Večer zahájila kapela Marien netradičně seskupená kolem jednoho kondenzátorového mikrofonu. Po tomto entrée povstal sbor a společně s Marien přenesli halekačkou celý sál kamsi do Beskyd, nebo do Tater. Opravdu jsem měla pocit, že slyším ozvěnu hor. Corale předvedly všechno možné i nemožné… V repertoáru mají písně od Hradišťanu, africké i americké spirituály, muzikálové melodie, filmové melodie, písně Hany a Petra Ulrichových, Epy de Mye, a jak se mohli diváci během večera několikrát přesvědčit i písně Víti Troníčka.
Corale
Corale
Foto: Petra Opočenská
Iva Mimrová
Iva Mimrová
Foto: Petra Opočenská
Corale však nejsou obyčejný sbor, mezi sebou mají i velké množství muzikantů, kteří vládnou i hudebním nástrojům – klávesy, klarinet, saxofon, flétny, baskytara, kytary a perkuse. Jako celek mají Corale takovou sílu, že bych je přirovnala k chrámovým varhanám. Nejvíc mě zaujaly písně Eržika a Půlnoční session. V podání Corale mě ty písně přikovávaly k židli a zároveň mě po jejich zaznění nutily vstát a křičet. Zajímavá byla také In the Jungle. Jakoby jste se ocitli v deštném pralese, ve kterém je spousta zvířat, spousta zvuků a hlavně spoustu života, doprovodná nástrojová sekce dokonce musela roztahovat deštníky, protože na chvíli vypadalo, že se přihnal opravdu velký liják, jaký bývá v tropickém pralese. Úžasné… Do tohoto večera jsem netušila, že je něco takového možné.
Marien
Marien
Foto: Petra Opočenská
Marien
Marien
Foto:Petra Opočenská

Po  přestávce se na scénu vrátila kapela Marien. Kromě starších písní kapela představila i čtyři zbrusu nové a musím říct, že jedna byla lepší než druhá… Z jejich obsahu až mrazilo v zádech. První píseň s názvem Stopy z mysu Roca byla inspirovaná citáty Václava Havla a v dnešní rozbouřené politické době se musela dotknout snad každého přítomného. Další - Láska z roku 68 souvisela  s pro české země přelomovým rokem 1968. Velkou radost mi udělala píseň Geometrie samoty z pera Radky Havelkové. Doufám, že tato píseň je jen předznamením písní dalších, které Marien budou hrát. Radčiny texty (tehdy Klečkové) měly obrovskou hloubku už za období kapely Poupata. Poslední z řady nových písní Voda na schodech věnoval Víťa Troníček k nedávnému životnímu jubileu Ivanovi Kurtevovi, člověku, díky kterému už několik let můžeme prožívat tolik nezapomenutelných okamžiků na tolika zajímavých akcích.

V závěrečném finále se k Marien opět přidali Corale. U písně She’s Got the Look to v sále dunělo jak na rockovém koncertě kapely Roxette. U písně Modlitba s krásným textem Jana Skácela mně dnes už po několikáté mrazilo v zádech.

Marien & Corale
Marien & Corale
Foto: Petra Opočenská

Marien & Corale
Marien & Corale
Foto: Petra Opočenská

Nedokážu ale vypovědět, jakou atmosféru měla píseň Zrcadla… Kdo tam byl, ví, o čem píšu, kdo ne, neuměl by si to představit, ani kdybych o tom napsala sáhodlouhý elaborát. Takhle si představuji sílu hudby, která je schopná roztřást vitráže v kostelech a chrámech, pohnout horami, obrátit proudy řek a změnit dráhy hvězd… Slova pro ten pocit neexistují a já nejsem hodna toho, abych je vymýšlela. Pocity obdobné těm mým nejspíš sdílel celý sál, protože ve chvíli, kdy dozněly poslední tóny Zrcadel potlesk v sále nabral na ještě větší intenzitě a všichni povstali...

A je tu konec..
A je tu konec..
Foto: Petra Opočenská
Nashledanou  příště...
Nashledanou příště...
Foto: Petr Svoboda

Hlavou mi jen probleskla vzpomínka na možná první koncert Marien zkraje července 2004  v jednom malém královéhradeckém klubu, kde bylo všeho všudy do deseti diváků. Uplynulo mnoho času, Marien udělali spoustu práce a spoustu dobrého po sobě zanechali a určitě to letošním výročním koncertem nekončí. Standing ovation bylo poděkováním téměř pětistovky fanoušků za všechno dobré, co kolem sebe tohle uskupení šíří. A netýkalo se jen momentální šestičlenné sestavy, ale i zdánlivě neviditelných členů, mezi nimi momentálně i Zdenka Troníčková, která je na mateřské dovolené a celé vystoupení sledovala z hlediště. Myslím, že nebudu mluvit sama za sebe, když přiznám, že jsem musela zamáčknout slzu…Publikum si vytleskalo další přídavky, sál potleskem jen burácel. Bylo to jako jedna velká bouře, která však nenosí zkázu. Lépe se letošní hudební sezóna zakončit nedala…

Díky, Marien a hodně štěstí v příštím roce!

Jana Štěpánková


Sdílet na...
Kam dál?

» Pozvánka do předjarního F-klubu (Jana Štěpánková)

» Festival Pod Hůrou dospěl k občance (Pavel Yankee Matějka)

» Fotostřípky z Porty v Řevnicích (Renata Králová)

» Soutěž o CD Ze skla (FOLKtime.cz)

» Obnovený Mohelnický dostavník ve dvanácti obrazech (Tomáš Hrubý)

Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 
Prosím, opište anti-spamový kód, který je zobrazen v obrázku. Pokud Vás obtěžuje zadávání tohoto kódu, zaregistrujte se a pište komentáře jako přihlášený uživatel.

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."